Jsme jen Kypřané – takové velké “meze”.

Kypřané a Kypr je jeden velký kulturní a historický koktejl. Jak říká náš kyperských řidič, Kypřan, Antonis slyšící na Andy, který se narodil do řecky mluvící rodiny v Anglii, od svých 45 let žije na Kypru,  a řecky mluví mizerně, jsme jedno velké „meze“.

Díky své zeměpisné poloze a neklidné historii se na ostrově, ostrovanech, jejich chování, identitě a genech podepsaly hned tři kontinenty.  

Leckdo se teď asi podiví a bude se ptát, jako vždy, ale Kypřané, to jsou Řekové a Turci, ne?  Tak to je velký omyl. Kypřané jsou všechno možné, jenom ne Řekové a Turci.

Z kdejaké encyklopedie, wikipedie, Britannica online, článků apod.  na vás tato informace bude neustále vyskakovat. Není tomu tak. A tímto tvrzením zvednu zase jiné ze židle, včetně některých mých rodinných příslušníků. Ale je to vědecký fakt potvrzený nedávným výzkumem Kyperského institutu pro neurologii a genetiku,  konkrétně  výzkumem profesora Konstantina Deltase  a dalších světových institucí, zabývajících se genetikou.  

Ale od začátku. První Kypřané, Eteo-kypřané, postupně přicházeli  na ostrov z  Levanty (Východního Středomoří).  Od 11. do 4. století př.n.l.  Mluvili eteo-kyperštinou. Jazyk neměl  s řečtinou nic společného. Písmo bylo slabičné a je zachováno na tabulkách. Byli největšími výrobci a vývozci mědi tohoto regionu, významnými producenty parfémů, dříve než Egypťané, z Kypru udělali obilnici a zásobárnu dřeva.  A dalo by se říct, že to bylo poprvé a naposledy, kdy vládli sami sobě.

A pak přišel ten zlom. Cirka kolem roku 1200 př.n.l., po tzv. Trojské válce, dorazili na ostrov mykénští Řekové,  Achájové.  A tady je to ale. Nebylo jich mnoho. Jenže jazyk a kultura místní natolik uchvátila,  že je postupně přejali.  Dokonce i Féničané, kteří se v té době už s místními, svými původními soukmenovci z Levanty, o nějaká ta města a království na ostrově přetahovali.  Helenizace byla sice absolutní, ale hrdinů od Troji bylo tak málo, že se obyvatelstvo geneticky v Řeky při sebelepší vůli, a navzdory politickým  i historickým výkladům a přesvědčování,  za celá staletí nezměnilo. Genetický příspěvek Řeků je mizivý, zhruba 15%. Což není mnoho

Takže, co tedy v sobě “máme”? Největší je „genetický spoj“  s Libanonem, bývalou Fénicií  (Levanta) a s východem vůbec.

A pak už lze postupovat po genetických stopách všech národů, kteří ostrovu nejen vládly, ale také sem přišly zbohatnout.  Aristokrati, obchodníci, námořníci, vojáci.  Stopy italské, francouzské, arménské, gruzínské, iránské, a plno dalších. Ale vždy jen malá procenta.

A jak je to s Kyperskými Turky?  

První z nich se díky různým válečným konfliktům dostali na ostrov už před rokem  1571.  A po vítězství Osmanů nad ostrovem jich sem naráz dorazilo asi 30 000. Napřed vojáci.  Pak řemeslníci  s rodinami.  A hlavně mladými dcerami, aby se mohli turečtí  vojáci  ženit. Ne, že  by se neženili s místními krasavicemi. Vždyť leckteré rodiny konvertovali k islámu.  Přišlé rodiny byly zvýhodněné daňově, dostaly pozemky, prázdné domy. Pomalu a jistě se sžívaly s řecky mluvícími Kypřany a nakonec spolu po celá  staletí  žili  v poklidu a přátelství  ve smíšených i oddělených vesnicích. Ale to je jiná kapitola.

A odkud si myslíte, že zase přišly  tyto turecké rodiny a vojáci?   Logicky z  té části Malé Asie, která je nejblíže Kypru. A přesně do této části v dávné minulosti došli ti stejní lidé z Levanty, kteřé dopluli i na ostrov. 

(Jen tak na okraj,  ti samí lidé z Levanty také dopluli až na Krétu, kde se pro změnu mluvilo Eteokrétštinou).  

Takže? Ano. Tušíte správně. “Fénické geny”. To je to, co máme společného s původními tzv. kyperskými Turky. Čili těmi, kteří přišli na ostrov hlavně po roce 1571.  A tito původní kyperští Turci neměli moc příležitostí získat mnoho genů  od současných Turků.  Je to jen kolem 3%.   

Jak říká profesor Deltas,  řečtina a řecká kultura z nás nedělá Řeky, a z těch původních Turků na Kypru Turecko nedělá Turky.  

A můj názor? Kyperský Řek či Turek, nebo řecký či turecký Kypřan je špatně. Ale řecky mluvící a turecky mluvící Kypřan je na místě. Protože jsme Kypřané.

Sylvi Georgiou