Kyperské vánoce

Kyperské vánoce jsou tak trochu směsí  vánočních tradic, které na ostrov „zavlekli“ Britové a těch tradičních. Za sebe si troufám říct, že ty tradiční zvyklosti jsou stále ještě v převaze. Což je dobře.

Se začátkem prosince si kyperské rodiny začnou zdobit stromečky (některé i dříve), některé věší  punčochy nad krby nebo kamna. Obchody vybízejí k nákupu vánočních kýčovitých dekorací už od konce října.  Tím jsem zhruba vyčerpala ty dovlečené  globální a hlavně komerční vánoční zvyky.

Pod tím vším probíhají vánoce tradiční.  Už od 15. listopadu je předznamenává čtyřicetidenní půst Sarantámero. Čas, který by se dal trochu přirovnat k adventu. Sloužil k očistě těla a ducha, k přípravě oslav Kristova narození. Půst končí  25. prosince.

V noci na 25. prosince se nechávaly otevřené dveře, aby Matka Boží s Kristem mohla nahlédnout do příbytku a ujistit se, že je vše připraveno na oslavu Ježíšova narození.

V ten samý den se při  ranní mši oslavuje Ježíšovo zrození, rodiny se sejdou a začne hodokvas. Děti si rozbalí dárky po evropském zvyku. Hospodyně pečou Christópsomo – Kristův chléb. Rodina se o něj dělí nejen mezi sebou, ale na vesnici i s hospodářskými zvířaty a u moře bylo zvykem hodit pár drobků chleba do vody pro ryby. Chléb bývá ozdoben křížem a někdy celými výjevy z Ježíšova života.

  1. prosincem, zimním slunovratem, také nastává období zvané Dodekámero – 12 dní, které trvá do 6. ledna na Zjevení Páně.

Děti zpívají koledy, „kalanda“. Leckteré z nich mají svůj původ v Byzanci. Možná že i v řeckém starověku, kdy děti nosily malou dřevěnou loďkou a zpívaly na počest boha Dionýsia během tzv. malých Dionýsií,  což byla slavnostních procesí,  která se konala zřejmě 6. ledna.    Teď  chodí skupinky koledníků od dveří ke dveřím a ptají se, „na ta pume“? Máme zazpívat – „říct je“?  Za zpěv dostanou buď mince, nebo sladkosti, kourapiedes a melomakarona (viz níže). Když jsou slyšet dětské hlasy, zpívající koledy v odlehlých horských vesnicích, jsou svátky o to tajemnější. Říká se, že jejich zpěv  se odráží od kamenných zdí a  ozvěna vás přenáší zpátky do Betléma.

V této době si také dejte pozor na “kalikantzari”. Do roztomilých vánočních skřítků mají hodně daleko. Dělají schválnosti a mohou být i nebezpeční. Žijí v podzemí, ale vystupují na povrch právě na těch dvanáct dnů v roce. Vysocí, černí, chlupatí, s rudě zářícíma očima, oslíma ušima, opičíma rukama a jazyky, co jim visí z úst. Vycházejí v noci (bojí se denního světla) a jsou údajnými viníky všech nekalostí  v domě.

Mýtus o nich pochází ze “starověku“. Jsou to duše, které v Hádu (podsvětí) nalezly o zimním slunovratu otevřené dveře a vydali se na zemský povrch. Už Byzantinci si oblékali jejich masky, zpívali a tancovali a obtěžovali lidi nejen na ulici, ale i v domech.  Když během Epifanie, Zjevení Páně, opouští zem a vrací se zpět pod zem, žehnají vodě (viz házení kříže do vody). Dole v podsvětí podkopávají strom, podpírající zemi. Nepřipomínají vám čerty?

A co je ještě jinak? Na Nový rok děti dostávají dárky od Svatého Vasilise (Basil, ekvivalent k Mikuláši, Santovi apod.). V předvečer Nového roku matky položí Vasilopitu – koláč s ukrytou mincí ke stromu spolu se džbánkem vína. Povětšinou Commandarií. Na koláči je svíce. Když unavený Svatý Vasilis položí dárky pod strom, požehná koláč, vypije víno. Ráno se koláč krájí, aby se zjistilo, kdo bude tím  šťastlivcem v Novém roce. Ten s mincí, samozřejmě. Kdo jiný.
Prarodiče  tzv. „plumizun“ – dávají vnoučatům peněžní dar ráno na Zjevení páně. “Kalimera ke ta Fota ke tin plumistira prota” (Dobré ráno přejeme vám v tento den Světla, a dejte nám náš první dar“.

Vánoce skončí 6. ledna svátkem Epifania – Zjevením Páně /kyperské názvy také Theofania – Zjevení Boha; Fóta – Světla/, či svátkem Tří králů, nebo Ježíšovým křtem.  Právě na památku Ježíšova křtu se v přístavech koná oslava na počest „vody“, coby tradičního symbolu křtu. Biskup hodí kříž do vody, a lidé se potápějí do chladných lednových vod, aby ho vylovili. Šťastlivci, který kříž najde a vyloví, se dostane požehnání a štěstí ho bude provázet po celičký rok. Zcela určitě.

Vánoce končí, vše se sklízí a vyhlašují se nastávající svátky velikonoční. Koloběh života se točí dál.

ZVYK S OLIVOVOU RATOLESTÍ  PRO SV. VASILISE V některých vesnicích se udržuje následující zvyk. Suchou olivovou ratolestí se udělá kříž u krbu, vyřkne se přání a pak se ratolest hodí do ohně. Pokud ratolest zapraská a vzplane, přání je vyslyšeno.  Přání se týkalo většinou lásky a znělo asi takto, „ Svatý Vasilisi, králi, ukaž a vzplaň, jestli jsem milován/a tím nebo tou…“. A když to nedopadlo, tak se použila další, kvalitnější větvička. Všeobecně se udržuje zvyk mít v domě po dobu vánočních svátků – Dodekámerou zapálený oheň v krbu nebo kamnech.

A jak nejlépe oslavit vánoce na Kypru… jídlem, samozřejmě. Jinak to na Kypru ani nejde.  Do jakékoliv domácnosti vstoupíte, najdete tam bohatě prostřený stůl. A tady je pár pokrmů, které k ostrovním vánočním oslavám patří.

KOURAPIEDES – mandle, brandy, vanilka, masticha, růžová voda, hřebíček.
MELOMAKARONA – medové sušenky plněné datlemi a ořechy.
CHRISTOPSOMO/GENNOPITA – Kristův chléb, jí se na Štědrý den, je sladký a ozdobený křížem.

AVGOLEMONO – polévka z vajíček a citrónem, jí se po návštěvě kostela na Štědrý den.
VÁNOČNÍ DORT – na ten je potřeba hodně sušeného ovoce a ořechů, bílá poleva a nějaké to vánoční zdobení. Tradice, kterou na ostrově zvedli Angličané.